Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Molekulární genetika celiakie
Němečková, Iva ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent)
Celiakie je orgánově specifické autoimunitní onemocnění, které vzniká jako důsledek přecitlivělosti na obilný lepek u geneticky vnímavých jedinců. Genetickou predispozicí jsou geny HLA-DQ2 a HLA-DQ8, které jsou nutné, avšak ne dostačující pro vznik celiakie; podílejí se cca na 40% dědičnosti. Postupně jsou vytipovávány další geny, které by se mohli podílet na patogenezi celiakie. Mezi tyto tzv. kandidátní geny, které jsou vyhledávány na základě známých poznatků molekulárních mechanismů vrozené a adaptivní imunitní odpovědi, patří např. geny MIC, TNF, CTLA-4, CD28, ICOS, MYO9B, MMP, PTPN22 a TLR. Imunitní odpověď vyvolána proniknutím peptidů lepku do lamina propria vede ke slizničnímu poškození. Různé peptidy lepku jsou do patologie celiakie zapojeny různým způsobem, některé peptidy spouštějí adaptivní imunitní odpověď, jiné např. peptid p31-43 spouští vrozenou imunitní odpověď.
Vyšetření genetických predispozic pro celiakii v rodině s výskytem onemocnění diabetes mellitus 1. Typu
KUČEROVÁ, Klára
Celiakie patří mezi autoimunitní onemocnění, které postihuje především sliznici tenkého střeva. Onemocnění je charakterizováno nesnášenlivostí gliadinu, který je součástí lepku. Intolerance vede k chronickému zánětu na sliznici tenkého střeva a tím dochází k chronickému průjmu, tukovité stolici, zvracení, únavě a v neposlední řadě také neprospívání. Diabetes melitus I. typu je autoimunitní metabolické onemocnění, které se projevuje hyperglykémií (zvýšená hladina glukózy v krvi), která je důsledkem nedostatečného účinku inzulínu. DM I. typu se může u jedince vyskytovat jako samostatné onemocnění nebo může být sdružen s jinými autoimunitními onemocněními, jako je právě celiakie. Rozvoj celiakie je podmíněn přítomností genetické predispozice, ale z větší části je ovlivněn vnějšími faktory, například enviromentálními. Genetická predispozice je vázána na alely HLA systému. Konkrétně se jedná o haplotypy HLA-DQ2 a HLA-DQ8. Onemocnění se vyznačuje rozdílnými klinickými příznaky, kvůli tomu je jeho diagnostika v některých případech velice obtížná a mnoho pacientů diagnostikováno vůbec není. Cílem teoretické části bakalářské práce bylo nastudování a následné shrnutí poznatků týkajících se onemocnění celiakie a diabetu mellitu I. typu (DMI). Z velké části se zde věnuji právě diabetu, celiakii a HLA systému. V případě celiakie jsem se zaměřila na její charakteristiku, diagnostiku, léčbu a její dědičnost. V případě diabetu jsem se zabývala jeho jednotlivými typy, léčbou a opět jeho genetickými predispozicemi. V závěru teoretické části popisuji samotný HLA systém a význam asociace DM I. typu s celiakií. Praktická část mé práce byla prováděna v genetické laboratoři GENLABS v Českých Budějovicích. Zde jsem se zabývala vyšetřením genetických predispozic k celiakii pomocí metody real-time PCR. Vyšetření je založeno na HLA typizaci rizikových alel, pomocí komerčně vyráběného kitu EliGene? Coeliac RT (DQ2, DQ8, DR4). Cílem praktické části bylo zvládnutí základních laboratorních metod jako je izolace DNA z periferní krve a bukálního stěru, měření koncentrace DNA, osvojení si metody real-time PCR, která slouží k určení rizikového HLA haplotypu a analýza získaných výsledků.
Genetické vyšetření HLA alel asociovaných k celiakii
SALZMANOVÁ, Kateřina
Celiakie je autoimunitní onemocnění, které je charakterizováno intolerancí gliadinu tvořící část lepku. Jeho nesnášenlivost vede k chronické zánětlivé odpovědi ve sliznici tenkého střeva s následnou malabsorpcí vyznačující se chronickým průjmem, tukovitou stolicí a neprospíváním. Celiakie je multifaktoriální onemocnění, podílí se na něm faktory vnějšího prostředí a genetické. Genetická predispozice je dána HLA alelami HLA-DQ2 (DQA1*05/DQB1*02) nebo DQ8(DQA1*0301/DQB1*0302) nebo HLA-DRB1*04. Toto onemocnění má řadu nespecifických klinických příznaků, proto většina pacientů není vůbec diagnostikována. Odhadovaný počet nemocných je až 50 000, avšak skutečnými pacienty je pouze 15 % z nich. Cílem teoretické části bakalářské práce bylo shrnout poznatky o celiakii a molekulárně genetických metodách založených na PCR, které se využívají při diagnostice predispozic k celiakii. V teoretické části o celiakii se zabývám hlavně popisem, formami, diagnostikou, patogenezí a nemocemi asociovanými s celiakií. Dále jsem se zabývala popisem a nomenklaturou HLA systému a jeho asociací s chorobami. V závěru teoretické části jsem se věnovala molekulárně genetickým metodám založených na PCR (PCR-SSP a RT-PCR). Praktickou část bakalářské práce jsem prováděla v genetické laboratoři na Zdravotně sociální fakultě, Zemědělské fakultě a v GENLABS, s.r.o. v Českých Budějovicích. Zabývala jsem se HLA typizací alel asociovaných s celiakií. Vyšetření jsem prováděla metodami PCR-SSP pomocí kitu HISTO TYPE Celiac Disease od firmy BAG Health Care a RT-PCR pomocí kitu EliGene? Coeliac RT (DQ2, DQ8, DRB4). Cílem práce bylo osvojit si správnou laboratorní praxi v genetické laboratoři. Dále zavést a zoptimalizovat komerčně dodávaný kit pro vyšetření HLA alel asociovaných s celiakií na principu PCR-SSP. Vyšetřit již vyšetřené pacienty metodou RT-PCR. Porovnat obě metody z hlediska shody a náročnosti.
Molekulární genetika celiakie
Němečková, Iva ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent)
Celiakie je orgánově specifické autoimunitní onemocnění, které vzniká jako důsledek přecitlivělosti na obilný lepek u geneticky vnímavých jedinců. Genetickou predispozicí jsou geny HLA-DQ2 a HLA-DQ8, které jsou nutné, avšak ne dostačující pro vznik celiakie; podílejí se cca na 40% dědičnosti. Postupně jsou vytipovávány další geny, které by se mohli podílet na patogenezi celiakie. Mezi tyto tzv. kandidátní geny, které jsou vyhledávány na základě známých poznatků molekulárních mechanismů vrozené a adaptivní imunitní odpovědi, patří např. geny MIC, TNF, CTLA-4, CD28, ICOS, MYO9B, MMP, PTPN22 a TLR. Imunitní odpověď vyvolána proniknutím peptidů lepku do lamina propria vede ke slizničnímu poškození. Různé peptidy lepku jsou do patologie celiakie zapojeny různým způsobem, některé peptidy spouštějí adaptivní imunitní odpověď, jiné např. peptid p31-43 spouští vrozenou imunitní odpověď.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.